Zdvihám kypící rozjařených chův
Zdvihám kypící rozjařených chův
kalich posvátný, v utrobě plápolá
oheň mi prudce, k Vám do výšky
proud se valí klokotem horoucím.
Nemožno povděčných mladíkův sboru
v slovíčka ouzká vtěsnati výlevy
srdcí dvojí za plat Otcům, jenž
víže ne darmo jeden vzor křestní.
Pochodni božské cesty dokončiti,
Křtitel co vroucný v pustině připravil,
svatá pojí Vás jedna vůle,
vštípiti lidstvu nebes synovstvo.
Ač Západ vetchý v neklidě vrávorá
plodův mudráckých, z Kristova objetí
mocí vyrvav se, ač mu jiskra
chladne svatá v rozumech ocháblých:
bystré Slovanstvo jiskru drahou Bohem
zvoláno přejmout v nezkalené prsa,
vědou ji pěstovavši zdárnou,
obnovenou svede zář na Východ.
Popřálo, vážní, Vám nebe, vůdcové
vůdcův slovanských, šlechtiti Slavii:
ne díky, Vám jenom zdar může
zásluhu odplatiti královskou!
124