MÁ HVĚZDA

Karel Havlíček Borovský

Když jsem býval malinký, věděl jsem jen málo, každého jsem míval rád, vše se na mne smálo. Poslouchal jsem maminku a tatínka taky, čítali jsme s sestřičkou hvězdy nad oblaky. A tu jednu zářící znala máti moje: „Podívej se, Karlíčku, tamhleta je tvoje!“ Znal jsem svoji hvězdičku, hráli jsme si spolu: „Hvězdo, hvězdo, hvězdičko, pojď sem ke mně dolů.“ Když jsem školy proběhl, byl jsem atheista, nevěřil jsem na Boha, na Ježíše Krista. Zapomněl jsem na hvězdu, na maminku taky, nebe mne opustilo, zakryly ho mraky. Schovala se hvězdička za oblaky husté a já bloudil po světě, srdce bylo pusté. Co jsem poznal srdce tvé, Juliánko moje, zase vidím hvězdičku, ale ta je tvoje! Moje hvězda bývalá na věky již zašla, s dítěcí mou důvěrou také hvězda zhasla.

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

188. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 18. Upřímné vyznání. (František Jaroslav Kamenický)
  2. Oči. (Josef Václav Sládek)
  3. Dceruška. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. XV. Potkal jsem děvčátko cestou včera, (Karel Babánek)
  5. Kde je máma? (Josef Václav Sládek)
  6. Hvězdička. (Josef Václav Sládek)
  7. XXIV. Marné námluvy. (František Serafínský Procházka)
  8. Odpolední procházka. (Beneš Metod Kulda)
  9. LVIII. Byl večer rozchodu; a my jsme (Josef Uhlíř)
  10. Kalendář to vysvětluje. (Jan Evangelista Nečas)