PÍSEŇ
věnovaná příteli mému blahorodému Šotku, ku které si každý melodii sám najíti může
Od půlnoci, od západu
chladný větřík věje,
sedlák se s domkářem hádá,
pán se tomu směje.
Slunce ráno jasně vzešlo,
mračna ho přikryly;
měli jsme sněm v Kroměříži,
už ho rozpustili.
156
Ráno chladno, večír zima
v poledne se shání;
dostali jsme konstituci,
dali nám ji páni.
V březnu sedláček rozsívá,
v máji žito květe;
praží-li notně svatý Duch,
v září, mlatci, spěte!
Prázdna-Ii stodola v zimě,
na jaře je nouze;
lenoši a staré baby
čekají Francouze.
Nebe celé zasmušilé,
déšť kropí zem bujnou;
hoj junáci, nebojte se,
žeň budem mít hojnou.
Černý mrak nás včera strašil,
dnes k spatření není;
co ministři nadělali,
to si národ změní!