Caveant consules, ne respublica detrimentum capiat.
Vyšli jsou-tě tři vlastenci
To s motykami
Vykopávat českou duši
Z německé jámy
Krleš! Krleš! Krleš!
Pojďte vlastenci, jež srdce bolí,
Že Bůh nenadělil Čechy solí,
Pojďme modleme se by dobrota
Boží, v Čechách ráčila zavést
Zase na všetečnost ženskou trest
Takový, jak byl za časů Lota:
Tak dá Čechům spravedlnost Páně
Více soli než Wieliczské báně.
Krleš! Krleš! Krleš!
[67]
Ex ungue leonem
1. Slováci svůj jazyk hájí,
3. Maďaři jim o něj hrají:
2. Jaký národ taký zvyk,
4. Jaké prase taký kvik.
(Narysuj si to lépe! –)
Však se podle díla
Mistrův rozum vidí
Císař dělá šlechtu
Pán Bůh stvořil lidi.
Pán Bůh stvořil lidi
Krejčí tvoří pány
Kdo je maly mistr
Mívá malé plány.
[68]
Námitka Dru Strauszovi
Když se rozcházeli Apoštolé,
Nic nevzali sebou; avšak hole
Dovolil jim Ježíš vzíti předc,
Holou rukou těžko vést šarvátky
Věděl jaké budou v církvi hádky –
Jenom pán Bůh ví budoucí věc.
Comparatio a majori ad minus.
Co jsou řimsy v kloboučnickém krámu
To jsou hlavy pražských mladých pánů.
Nejkratší symbolum.
„Co jest Císařovo, Císaři; a co jest Božího, Bohu.“
Ježíš u Mat. XXII. 21.
Praví svatý Havel Bořivít:
„Není Bůh, a Císař nemá být.“
[69]
Logika a pranostyka.
3. Měkká kaše, tvrdý kamen:
4. Mnoho vojáků, malo panen:
1. Mnoho čápů, málo žab:
2. Nestav svíčku pod okap.
Nevim jaky pořádek by byl lepší.
Nejkratší symbolum.
Motto: Co jest Císařovo Císaři, a co jest Božího Bohu.
Ferdinand. II.
Řeknu vám až budu smít:
Neniť Bůh, a císař nemá být.
[70]
Landtag.
Praesid:
Franc neb Museum! O to tu páni běží
Volte zkrátka, šetřte plíc.
Stavové:
Museum! – Když chcete zvěř mít na nábřeží,
Ať je jí tam tedy víc.
Sophistika.
(rozumí se že čertova)
Proč bych nesměl býti atheistou?
Však nás pán Bůh tuto víru čistou
Učí, sám všem špatný přiklad dává,
An krom sebe Boha neuznává.
Apologie Taboritů.
Dobřeť zkoumal Žižka než sek’ mečem svým
Obě pravdy víry okem nepředpojatým:
Pravým kališníckou
Levým katolickou.
Nevím na který oko by Ž. slep. Bylli na pravé: tedy levým kališníc., pravým katolic.
[71]
Tomáš II.
Mnohé věci věřím rád,
Nemusím je omakat;
Jiné, než jim víru dám,
Dříve dobře omakám;
Mnohé držím přec za šal,
Třeba bych je omakal.
21/1 18/5 1856.
Se sedlákem div se stal
Míru pšenice vyscal
Však to žádný div nebyl
Sedlák pšenici propil
Když ji sedlák dřív propil.
[72]
Rada hloupému Jankovi.
„Po obědě Janku
„Nesmíš“ – prála máti,
„Oblizovat pysky
„Nýbrž utírati.
„Ale po hubičce,
Můj Janečku milej!
Třeba se oblízni
Jen se neutírej!
21/2 1856.
[73]
Lehkoť dobrým mocnářem je býti
Třeba lidu nic nedal,
Rádi budou jeho jméno ctíti
Za to že jim nic nevzal.
Naše vlády s obrácenou pašijí
Mají podobenství velmi mnoho,
Tam za všechny jeden položil šiji
A zde trpí všichni pro jednoho.
Kázání.
Hleď vždy člověče! pamatovat
Že pára jsi – jak stojí psáno:
Zdráv a vesel lehneš večír spat
A mrtev – probudíš se ráno.
[74]
Bůh náš Otec pro chování
Deset nám dal přikázání:
Ale církev naše Máť
Zkrátila je v jedno: plať!
V nouzi ti dá radu
Každý pravý dobrý přítel;
Ale málo který
Dá ti mouky pytel.
Vždy při velkém jmění
Jsou dva darebáci
První, co je shrabal,
Druhý co utrácí.
[75]
DOSLOV BIBLIOGRAFICKÝ
Již roku 1844 pochlubíl se Havlíček příteli J. Th.Klejzarovi novou svou myšlenkou psáti epigramy. Měl tehdy v úmyslu „za několik let, až jich více nadělá, dát je někde otisknout“. Roku následujícího sbírá roztroušené epigramy a sestavuje je v malý sešitek, rozděliv je v pět oddílů. Než prvotní úmysl celkově vydati epigramy neuskutečnil. Mnoho sice porůznu za svého života otiskl po časopisech v České Včele, Šotku, Obrazech života. Snad neuznával ještě dobu vhodnou, aneb znal, že censura jich nepropustí. Veškerá vydání posmrtná byla omezena na určitý výbor s ohledem na rakouskou censuru. I pečlivé kritické vydání Quisovo mnoho ponechává vytečkováno a některé vůbec z důvodů censurních vynechává. Byly však za to vynechané epigramy hojně opisovány aneb prázdná místa v tiscích doplňována. Podařilo se mi r. 1911 pomocí Literárního Kroužku v Chicagu (pod pseudonymem Jiří Zborský) vydati úplné vydání Havlíčkových epigramů podle rukopisů a opisů zachovaných v Knihovně Národního Musea. Vydání toto, které šťastně ušlo bedlivé rakouské censuře, rozšířilo se i v Čechách a bylo pak základem všech následujících úplných vydání, bohužel i s některými chybami americké tiskárny.
Charakteristický rukopis Havlíčkův, tak výrazný, doplňuje však nejlépe i jeho myšlenky, a proto nyní sebral jsem veškeré epigramy, které se zachovaly v původním rukopise a péčí a nákladem Grafické společnosti Unie je vydávám jakožto první český tisk methodou manulovou. V přední části jest přesně za-
[77]
chován postup sešitku z r. 1845 a vzadu jsou připojeny některé epigramy, které se zachovaly v korespondenci Havlíčkově. Zahrnuty též některé překlady, neboť nechtěl jsem původní úpravu rukopisné sbírky porušiti. Epigramy zachované v opisech byly vynechány. Účelem edice jest nejen podati věrné faksimile pro potřeby literární, ale též vydati malý bibliofilský svazeček z české literatury.
Havlíček příliš záhy zemřel, aby veškeré své literární plány mohl uskutečniti, a tak i prvotní myšlenka o úpravě tisku epigramu čeká. na umělecké provedení. Napsal (v dopise ke Klejzarovi z r. 1844): „Hodlám tedy ku každému obrázky přivtělit tak, aby by! vytištěn v prostředku a okolo něho obrázky. Považte si, jak by to těmto epigramům přidávalo komičnosti.“ Aneb jinde píše: „Když tedy obětuju jistou stránku v knize epigramu, tedy bych byl blázen, abych již celé stránky nepoužil a všechno místo, které zůstalo bílé, neporýsoval obrázky. Tyto obrázky buď vysvětlují, buď opětují neb zvětšují neb doplňují epigram a pomáhají vždy dosáhnouti lépe cíle.“
Na vysvětlenou k jednotlivým epigramům připojuji, že epigram Příčiny pádu Jezovitského řádu opírá se o zprávu, že zakladatel řádu Ignác z Loyoly byl r. 1521 dělovou koulí na nohou poraněn a při pozvolném léčení vymyslil si založení nového mnišského řádu. – K epigramu Ius regale sám Havlíček podotýká: „...Snad Jste zapomněl, že tolar vlastně je každý falešný, poněvadž žádný nestojí opravdu 5 zl., všude je krom stříbra ještě měď.“ – Národní museum nejdříve bylo ve Šternberském paláci na Hradčanech. Rotundovitý výstupek paláce, z Jeleního příkopu viditelný, zavdal příčinu k Havlíčkovu epigramu Nápis na jistém domě na Hradčanech. – Epigram Nouze naučila Da-
[78]
libora housti týká se zastavení českých her v divadle Stoegrově a jednání o zřízení samostatného českého divadla s akciovým kapitálem. K tornu Havlíček sám v dopise podotýká: „Povídá se, že budou stavět české divadlo na akcie. Kdo ale koupí akcii, musí k svému užitku dbát, aby se mu akcie vyplácela. Proto musí buď psát, buď akteřit neb aspoň chodit do divadla, jinak se nedá divadlu pomoci. Rozumíte? Tedy jim radím, aby jen honem za ty peníze koupili cihel, aby již žádný, kdo dal peníze, nemohl ustoupiti.“
Epigram Nápis na Pražskou Drážeň jest narážka na stavbu státního nádraží v Praze v Hybernské ulici.(Drážeň rozuměj nádraží.) – Epigram Anti-Gall připomíná spis: „Václav Staněk, Krátký přehled lebosloví“. Na Tylův spis: Kusy mého srdce, povídky, novelly, obrazy, nástiny a arabesky. Praha 1844. naráží epigram Z nejnovější literatury.
Manulové vydání epigramů Havlíčkových umožněno povolením správy Národního Musea a laskavou ochotou p. Dra Čeňka Zíbrta, ředitele knihovny musejní.
Praha, 15. listopadu 1921.
Dr. Ant. Dolenský.
[79]
K výročí
stých narozenin
KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO
provedla
jako faksimile rukopisné
uniotypií (manulem)
a vydala
Česká grafická Unie a. s.
v Praze
1921
E: js; 2002
[80]