Na husu.
(Vlastenské noviny 1815, list 27., str. 117 n.)
Husa je předobrý pták, co má, vším prospěje lidem;
mlsnému maso je vhod, počtáři, an nemůže s místa,
husy zpomůže brk; práv hájce a bříchatý soudce –
kdyby nebylo hus, zle vyšel by s vačkem a bříchem;
Apollo často dost by zůstal bez uměn; mnohý
švarný – beze cti muž a pán – by nezůstal pánem;
husa ukrotí hlad a zlou věc ošatí vábně;
způsobí nepřítele i přátel upevní svazky;
hájí čest, když chce; když nechce, tu ostudí nectně;
mnohému tytule dá, jež moudrý by nehledal při něm;
rozmnoží pokolení svým milým zahřetím často.
Mnoho bych o huse řek, však strach mi to povídat brání.
Velká husy je moc, nebo v každém panuje domě;
máme-li na světě co, s čím husa by neměla dělat? –
Mnohotvárný se duch vždy způsobem vyjeví husím:
cokoli na těle jest a co svědomí tajného mívá,
husy vyjeví brk; i mrtvých tajemství hlásá.
Bez husy mnohý je lid, že by nevěděl, je-li kde nebe;
66
peklo mu svědomí dá nebo spojení s člověkem zlostným.
Pánem mnohý že jest, jen husím provodí křidlem;
vdov a sirotků, rovně co meč, nám podala husa.
Darmo je peníze dát i darmo je peníze přijít;
bez husy jistý-li kdo? – I v tajné se prodére skrejše.
Proto za časů těch, když pánové neznali hus, jen
rukou dáním vše, co na mysli, na srdci měli –
k pravdě se přivinul meč – svým věrným hájili slovem;
pravda a ctnost jsou vždycky se držely v poctivém sňatku.
Příteli, rci, je-li tak, co se svět dal v porobu husám? –
Jakžkoli ráda se vždy v svém husa potoku koupá,
tak si i častěji dost z očí hořkou koupeli činí.¹)
Husa je všemocný pták, ní svět se spravuje dávno.²)
Život a smrt dost často záleží na husím péře.
„Mlč již, příteli, mlč! – vždyť husa je pitomý ptáček.“
Běda, přeběda nám! – Tak snadno jí užije každý.³)
————
¹) – – – quid hac, ait, arte petisti?
Ovid. met. lib. II. Fab. I.
²) – – – queis cura polus regioque suprema est:
Nubila quae pellunt, quae inducunt nubila caelo.
Iliad. I. V.
³) – – – centumque ocu’os nox occupat una:
Excipit hos volucrisque suae Saturnia pennis
Collocat et gemmis caudam stellantibus implet.
Ovid. met. lib. I. fab. XIII.
Také se nám to, favente coelo, časem v češtině vyloží;
jen dočkejme času jako husa klasu.
67