Na husu.

Na husu. (Vlastenské noviny 1815, list 27., str. 117 n.)
Husa je předobrý pták, co má, vším prospěje lidem; mlsnému maso je vhod, počtáři, an nemůže s místa, husy zpomůže brk; práv hájce a bříchatý soudce – kdyby nebylo hus, zle vyšel by s vačkem a bříchem; Apollo často dost by zůstal bez uměn; mnohý švarný – beze cti muž a pán – by nezůstal pánem; husa ukrotí hlad a zlou věc ošatí vábně; způsobí nepřítele i přátel upevní svazky; hájí čest, když chce; když nechce, tu ostudí nectně; mnohému tytule dá, jež moudrý by nehledal při něm; rozmnoží pokolení svým milým zahřetím často. Mnoho bych o huse řek, však strach mi to povídat brání. Velká husy je moc, nebo v každém panuje domě; máme-li na světě co, s čím husa by neměla dělat? – Mnohotvárný se duch vždy způsobem vyjeví husím: cokoli na těle jest a co svědomí tajného mívá, husy vyjeví brk; i mrtvých tajemství hlásá. Bez husy mnohý je lid, že by nevěděl, je-li kde nebe; 66 peklo mu svědomí dá nebo spojení s člověkem zlostným. Pánem mnohý že jest, jen husím provodí křidlem; vdov a sirotků, rovně co meč, nám podala husa. Darmo je peníze dát i darmo je peníze přijít; bez husy jistý-li kdo? – I v tajné se prodére skrejše. Proto za časů těch, když pánové neznali hus, jen rukou dáním vše, co na mysli, na srdci měli – k pravdě se přivinul meč – svým věrným hájili slovem; pravda a ctnost jsou vždycky se držely v poctivém sňatku. Příteli, rci, je-li tak, co se svět dal v porobu husám? – Jakžkoli ráda se vždy v svém husa potoku koupá, tak si i častěji dost z očí hořkou koupeli činí.¹) Husa je všemocný pták, ní svět se spravuje dávno.²) Život a smrt dost často záleží na husím péře. „Mlč již, příteli, mlč! – vždyť husa je pitomý ptáček.“ Běda, přeběda nám! – Tak snadno jí užije každý.³) ———— ¹) – – – quid hac, ait, arte petisti? Ovid. met. lib. II. Fab. I. ²) – – – queis cura polus regioque suprema est: Nubila quae pellunt, quae inducunt nubila caelo. Iliad. I. V. ³) – – – centumque ocu’os nox occupat una: Excipit hos volucrisque suae Saturnia pennis Collocat et gemmis caudam stellantibus implet. Ovid. met. lib. I. fab. XIII. Také se nám to, favente coelo, časem v češtině vyloží; jen dočkejme času jako husa klasu.
67