Štěstí.

František Vladislav Hek

Štěstí. (Prvotiny 1813, list XX., str. 76 [78].)
Barabáš měl za zlé, Petr že při tolik jmění moha velikým být, v obecném prachu se tře, na svůj statek a stav a co proud vždy tekoucí příjmy slavně že mohl by stát v rozkošné velebnosti. Doložil dále i to, že by nebylo většího štěstí ve světě nad bohatství, za peníz všeho že dost. „Peníze řídějí svět, i svědomí ukrotí peníz; klenotem tím zjednáš přítele, nepřítele, [35] hotových peněz hlas i pohanský pronikl Olymp, lidé i bohové jsou peníze milovali. Nevidíš ještě dnes, že se každý bohatým klaní, chudobnou poctivost však s úsměškem potupuje?“ Tvrdec Slavikvasa, že je poctivý, uslyše chválit, mrzutě rce: „Nemá hřívničky ve jmění svém!“ Cíhlík, zásluhami muž čistými slavný a přední, nedošel ouřadu; proč? – Neměl čím udarovat. Ctimil šlechetný byl, však nemoha penězi zacpat utrhačných ust, pomluvy šeredné měl. Pročež, Petře! mi věř, že peníze všelikou slávou člověka opatřejí, bez peněz ničím že vše.“ „Pravda, že tento svět v tak truchlivém postaven pádu – Petr odpověděl – peníze za Boha má, právo, spravedlnost i ctnost dlé stříbrné váhy častěji vyšetřuje; pozoruj, příteli! však Tvrdce ubohého, jenž těžkým pokladem sevřen v hojnosti statku má tolika nedostatku – denní světlo když se zháší a mrákota noční zamkne umdlený zrak, příjemný uvodíc sen, všecka starost když se v sladkém utopí spání, myslíš, snad že boháč nějaké rozkoše má? Nemůže spát a strachem se v lůžku měkoučkém souží, přijde-li na chvilku sen, hrozné tu vidění má. Nejsa dobrý sám, zlých lidí se velice bojí, závidí bližním svým, čeho si nepřeje sám, chudého nelituje, a kdož mu poctivou práci koná, utiskuje; na daně repce a jest 36 se vším nespokojen, i co má i co u jiných vidí, laje i Hospodinu, málo že od něho má; starostí schne, se hladem trápí a žízní se moří, tyranem svým jest sám; žádný ho nelituje. Příteli! rci sám, Barabáš zdaž šťastný je člověk? Bohatství za trest-li mu nebylo uloženo?“ Kdo tedy šťastný jest? – „Muž svědomí čistého, kterýž bez hluku nalézá v ctnosti utěšení, který se spokoje s tím, co mu čestná ziskala práce, přeje bližnímu, by bližní i stkvostněji žil. Zkrátka: „Spokojenost jest poklad nejdražší, jehož každý dosáhne, kdo se jen vynasnaží.“
Básně v knize Práce veršované (in Sebrané spisy Františka Vladislava Heka, svazek 1):
  1. Břich a hřích.
  2. Skrbec.
  3. Divná zvěda.
  4. Laciná učenost.
  5. Přátelé.
  6. Poznání sebe samého.
  7. Na hezkou, ale špatnou zpěvačku.
  8. Na lékaře.
  9. Schlubný šel krále vítat.
  10. Hrdý Čech.
  11. Člověk zůstává člověkem.
  12. Jak slávy dojdem?
  13. Na novináře.
  14. Očky (Brejle).
  15. Paření komu zdrávo?
  16. Na Zdirada.
  17. Na téhož.
  18. Ženění.
  19. Vydavateli na prenumerací.
  20. Zastaralá nemoc.
  21. Moudré slovo.
  22. Zpěv Prstynkův.
  23. Pokřik z omylu.
  24. Zisk.
  25. Na tlachala.
  26. Povyšenému slamotrusovi.
  27. Podivná otázka.
  28. Peklo.
  29. Utěšení.
  30. Sedlák u malíře.
  31. Proč dívka plakala.
  32. Jak času užiti.
  33. Naděl Pán Bůh!
  34. Jak Sulcius hosti zůve.
  35. Smutek.
  36. Párek.
  37. Au a Ou.
  38. Smíření.
  39. Potěšení.
  40. Nedoslechnutí.
  41. Nezvyklý kůň.
  42. Odpověd.
  43. Všelijací blázni.
  44. Vrchnost.
  45. Dvořané.
  46. Rychlá zvěda.
  47. Falešník peněz.
  48. Proměny světa.
  49. Potu tváře jak rozuměti.
  50. Spravedlnost.
  51. Na lháře.
  52. Náhrobek.
  53. Vetření se v úřad.
  54. Vnitř a zevnitř.
  55. Zvon.
  56. Nemožné přátelství.
  57. Jak se časy mění.
  58. Na pana **** v ****.
  59. Odpověd na schloubu.
  60. Domácí prostředek proti traplivé milosti.
  61. Dobrý zpěvák.
  62. Škudlivcovo cvrčení.
  63. Nemocný škudlivec.
  64. Ψευδοσ.
  65. Na známého.
  66. Láska k vlasti častěji od žaludka pochází.
  67. Laudon.
  68. Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku nešetří.
  69. Komu platí přízvuk.
  70. Lidská kapitola.
  71. Žebrota.
  72. Neprodajné zboží.
  73. Opatrný včelař.
  74. Novotnost.
  75. Brzké navrácení.
  76. Nebezpečná násada.
  77. Muž na holičkách.
  78. Myšlení u hrobu přítele.
  79. Rozdíl ve svědomí.
  80. Klenot.
  81. Jak to bývá.
  82. Náhrobek.
  83. Hlas a ohlas.
  84. Přátelství.
  85. Světský běh.
  86. Vezdejší hra.
  87. Nebezpečné učení.
  88. Jak se kdo vyzradí.
  89. Pro množství těžko uhodnout.
  90. Připomenutí.
  91. Známost.
  92. Požívání.
  93. Málo a mnoho.
  94. Hříčka.
  95. Marná schlouba.
  96. Žižka a hrbek.
  97. Někdo.
  98. Rozum a žaludek.
  99. Pluh a rozum.
  100. Nedobrý podpis.
  101. Přítel.
  102. Náhrobek ospalému.
  103. Láska a přátelství.
  104. Stařecí věk.
  105. Krása bez ctnosti.
  106. Zbytečnost škodí.
  107. Pláč mladé vdovy u hrobu svého manžela.
  108. Touha po štěstí.
  109. Štěstí.
  110. Živobytí podlé světa.
  111. Soužení.
  112. Přetvařování.
  113. Spokojenost.
  114. Nápis.
  115. Nesnášelivost.
  116. Jaký to div!
  117. Volání pastýřovo na Dafnyšku.
  118. Leknutí a smích.
  119. Strašidlo.
  120. Rozjímání na den prvního ledna.
  121. Jak v Čechách.
  122. Raději zahvizdl sám.
  123. Co jest pan starý.
  124. Bitva u Lipska 1814.
  125. Jak lze znamenitým býti.
  126. Na husu.
  127. Jaká ctnost bez ctnosti.
  128. Lakomec a marnotrátce.
  129. Něco obyčejného.
  130. Řídí-li se svět novým rokem?
  131. Řídí-li se svět novým rokem?
  132. Zbytečné leknutí.
  133. Sebrání domácích prostředků proti psavosti.
  134. Trest jak trestem.
  135. Nalezený list.
  136. Pochlebenství.
  137. Opravovatelům světa.
  138. Takhle to máme.
  139. Dva rybáři.
  140. Ďábel.
  141. Satyryk
  142. Dobré připomenutí.
  143. Ohlas.