Zbytečné leknutí.

František Vladislav Hek

Zbytečné leknutí. (Prvotiny 1816, č. 6, str. 46 n.)
Počítal Šimonovec, co za týden odprodal zboží; starostí zapomněl krám, když noc se tu blížila, zavřít. Náhodou znemocněl švec a baba mu radila, by si bobky zvařiti dal. Vždyť co může, zpomůže bobek. Neměl ubohý švec koho k židovi pro bobky poslat, krom svých nedospělých, však noci se bojících dítek. Bázlivým noční tma jest častěji velice strašná: jitřní obraznost pak si i k pověře strašidla tvoří. Bolestí vine se kmet a mladí tu kvílejí nad ním! Láska přemohla strach; i ujmou se za ruce, táhnou ztícha na ulici, i svého se bojíce šustu; sotva dýchaly, šly tak, jako by šidla po zemi byla.* ———— * Tento řádek jest o jednu nohu silnější. To je tím, že děti tuze dychaly. Mám to ze zkušení, že nejednou, čím kdo více dýchá, citedlnost svou rozněcuje, a tudy svou vyvodící moc k účinku přivodí. – Abych pak povinnou slušnost k svým laskavým čtenářům zachoval, zavazuji se, že jak rychle mi se dělati dá, některý řádek o nohu kratší posadím. A to vedle práva básnířské svobody. Proč by medle člověk svobody vedlé zákona a slušnosti neužíval? 85 Srdéčko skákalo v nich, klap, klap, jako větrný mlejnek. Hrůzy vrch však doplněn byl, když k kostnici přišly: zdaleka pes tady vyl a na blízce kulišek houkal; na věži, povětrní co je korouhev, vrzala smutně; nebylo dušičky v nich, však do noh se vrazila pamět. Přišly k Šimonovci do krámu otevřeného. Však v tom okamžení něco vyskočí, dětí se chápe, za hlavu táhne je dál, – i stane se veliký pokřik. Sousedé vyběhli ven, nebo myslili, někde že hoří; v tom žid židovce lál a vypustil pozadu děti. Vyběhly pomateny, jako osidla zproštěný zajic. Bloudily po ulici, až po chvíli k paměti přišly; jeden druhého zří, i táže se, živ-li tu kráčí? – Tváří uděšenou je spatří nemocný otec: sám, ač zemdlený, s krk co dělati má, by je vzkřísil. Tatičku! – konečně dí – tam u židů měly sme zemřít: sotva sme vkročily k nim, již do kouta vláčeli námi, brousili nože a vráželi hřeb i provazy snesli. Ač tomu nebylo tak, však ustrašená vidí mysl více, než viděti jest, a věří, že viděla vskutku. Na druhý den byla po městě řeč, co se u židů sběhlo; právo kročivši v to, hned žida si obeslat dalo. Pověděl žid, že u večer psal a počítal zboží, tím se zabavil tak, že i zapomněl zavříti krámek; náhodou šla žena ven a spatřila někoho v krámě. Myslíc na zloděje, hned popadla za hlavu děti, aby je vyšetřila, zdali něco jí nevzaly z krámu. Právo vyneslo soud: že ačkoli obojí strana velmi se poděsila, však leknutí zbytečné bylo. 86
Básně v knize Práce veršované (in Sebrané spisy Františka Vladislava Heka, svazek 1):
  1. Břich a hřích.
  2. Skrbec.
  3. Divná zvěda.
  4. Laciná učenost.
  5. Přátelé.
  6. Poznání sebe samého.
  7. Na hezkou, ale špatnou zpěvačku.
  8. Na lékaře.
  9. Schlubný šel krále vítat.
  10. Hrdý Čech.
  11. Člověk zůstává člověkem.
  12. Jak slávy dojdem?
  13. Na novináře.
  14. Očky (Brejle).
  15. Paření komu zdrávo?
  16. Na Zdirada.
  17. Na téhož.
  18. Ženění.
  19. Vydavateli na prenumerací.
  20. Zastaralá nemoc.
  21. Moudré slovo.
  22. Zpěv Prstynkův.
  23. Pokřik z omylu.
  24. Zisk.
  25. Na tlachala.
  26. Povyšenému slamotrusovi.
  27. Podivná otázka.
  28. Peklo.
  29. Utěšení.
  30. Sedlák u malíře.
  31. Proč dívka plakala.
  32. Jak času užiti.
  33. Naděl Pán Bůh!
  34. Jak Sulcius hosti zůve.
  35. Smutek.
  36. Párek.
  37. Au a Ou.
  38. Smíření.
  39. Potěšení.
  40. Nedoslechnutí.
  41. Nezvyklý kůň.
  42. Odpověd.
  43. Všelijací blázni.
  44. Vrchnost.
  45. Dvořané.
  46. Rychlá zvěda.
  47. Falešník peněz.
  48. Proměny světa.
  49. Potu tváře jak rozuměti.
  50. Spravedlnost.
  51. Na lháře.
  52. Náhrobek.
  53. Vetření se v úřad.
  54. Vnitř a zevnitř.
  55. Zvon.
  56. Nemožné přátelství.
  57. Jak se časy mění.
  58. Na pana **** v ****.
  59. Odpověd na schloubu.
  60. Domácí prostředek proti traplivé milosti.
  61. Dobrý zpěvák.
  62. Škudlivcovo cvrčení.
  63. Nemocný škudlivec.
  64. Ψευδοσ.
  65. Na známého.
  66. Láska k vlasti častěji od žaludka pochází.
  67. Laudon.
  68. Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku nešetří.
  69. Komu platí přízvuk.
  70. Lidská kapitola.
  71. Žebrota.
  72. Neprodajné zboží.
  73. Opatrný včelař.
  74. Novotnost.
  75. Brzké navrácení.
  76. Nebezpečná násada.
  77. Muž na holičkách.
  78. Myšlení u hrobu přítele.
  79. Rozdíl ve svědomí.
  80. Klenot.
  81. Jak to bývá.
  82. Náhrobek.
  83. Hlas a ohlas.
  84. Přátelství.
  85. Světský běh.
  86. Vezdejší hra.
  87. Nebezpečné učení.
  88. Jak se kdo vyzradí.
  89. Pro množství těžko uhodnout.
  90. Připomenutí.
  91. Známost.
  92. Požívání.
  93. Málo a mnoho.
  94. Hříčka.
  95. Marná schlouba.
  96. Žižka a hrbek.
  97. Někdo.
  98. Rozum a žaludek.
  99. Pluh a rozum.
  100. Nedobrý podpis.
  101. Přítel.
  102. Náhrobek ospalému.
  103. Láska a přátelství.
  104. Stařecí věk.
  105. Krása bez ctnosti.
  106. Zbytečnost škodí.
  107. Pláč mladé vdovy u hrobu svého manžela.
  108. Touha po štěstí.
  109. Štěstí.
  110. Živobytí podlé světa.
  111. Soužení.
  112. Přetvařování.
  113. Spokojenost.
  114. Nápis.
  115. Nesnášelivost.
  116. Jaký to div!
  117. Volání pastýřovo na Dafnyšku.
  118. Leknutí a smích.
  119. Strašidlo.
  120. Rozjímání na den prvního ledna.
  121. Jak v Čechách.
  122. Raději zahvizdl sám.
  123. Co jest pan starý.
  124. Bitva u Lipska 1814.
  125. Jak lze znamenitým býti.
  126. Na husu.
  127. Jaká ctnost bez ctnosti.
  128. Lakomec a marnotrátce.
  129. Něco obyčejného.
  130. Řídí-li se svět novým rokem?
  131. Řídí-li se svět novým rokem?
  132. Zbytečné leknutí.
  133. Sebrání domácích prostředků proti psavosti.
  134. Trest jak trestem.
  135. Nalezený list.
  136. Pochlebenství.
  137. Opravovatelům světa.
  138. Takhle to máme.
  139. Dva rybáři.
  140. Ďábel.
  141. Satyryk
  142. Dobré připomenutí.
  143. Ohlas.