Leknutí a smích.

František Vladislav Hek

Leknutí a smích. (Prvotiny 1813, list XXXXIII., str. 175.)
Čeledín, jenž, co mu pán dí, naopak rozumí, často v domě smích neb zlou mezi čeledí mrzutost svede. Před lety dávnými byl jest pánem v Nekoři Oldřich, muž ctný, znamenitý a v každé zásluze přední. Vážen byl u velikých, jemu rovní ho přítelem měli, poddaní lásky daň mu ochotně skládali vždycky. Měl pak v čeledi své ctnou osobu, aby mu vedla hospodynství, moha na její věrnou poctivost sadit; měla však tu do sebe vadu, že maličko česky rozuměla; pak člověka, jenž byl dobrý a – hloupý, dobytek však znal pást líp, nežli kdokoli jiný; ostatní domovní věc měla na péči sloužící Roza. Jednoho dne se pán domu z cesty na večer vrátil, přinesa zabitou laň, své ředitelkyni praví: „Pastevci kaž, aby šel a našemu masaři řekl, zítra co den bude, již aby nám tu kozičku zdělal. Odešla hned i pastvec nemeškal vyplnit rozkaz, vrátě se s vyřízenou, že se chce tak zachovat řezník. Tmavá minula noc, zbled měsíc a zhášely hvězdy, křesati počal den a slunéčko procitlo jasné. Masař vstal, vzal nuž a hodně ho ocelem zostře k pánovi šel, by, jak dal vzkázati, kozičku zdělal. Na první udeření ho vrátný do domu pustil. „Vrátný? – příteli, rci! nebo nelze mi pochopit – vrátný? Člověk ten vždyť mrzení má, když zatluče někdo; 44 tluče-li maličký pán, aby práce si uspořil, řekne: jestli co pilného má, aby raději po druhé přišel. Jestiť v pohodlí svém, když nemusí otvírat nikdy.“ Vrátný náš tak není, jako učení vrátní; každému otevře rád: „vždyť kdokoli jde, poví, proč šel.“ S nástrojem vražedlným již masař ku koze stoupá: ranní brek jemu vstříc vydávala naručest koza, myslíc snídati. Zatím však ji naděje svedla. „Často je na světě tak: že jen hledíme, co se tu děje; co z toho povstane, dál ani dby ani starosti není. Následek překvapí nás, když nejsme zpraveni k němu.“ Na zpěv, před smrtí na rozchodnou jejž vydala koza, procitla hospodyně, nebo tomuto zvířeti přála, z lůžka se vyhnala ven, chtíc viděti, kdo mu co dělá? Leknutím strnula však, že lze jí nebylo mluvit; masaři vytrhla nůž a se mroucí chopila kozy, slzami skrápěla srst, že se sám i smrtonoš pohnul kozu posíle tak, že k plačicí pozdvihla hlavu, truchlivým pohleděním jako s ní by se loučiti chtěla. Masař se lek, nebo nemohl pochopit, co se tu děje; oči vyvalil, jako dub stál, otevra hubu. V tom se tu pastvec vzal, a vida plačicí pravil: Chcete-li plakati dnes, proč masaře dala ste volat? „Padouchu!„Padouchu!“ zvolala, „kdo ti kázal přemilou kozu v ruce kmotrovy dát? – vždyť laň měl zdělati mrtvou.“ Na rychlost uchopí kej, mele, až se tu s pastuchy práší. Omylu porozumě, snese pastvec ubití všecko, otužen radostí – zlou že tu víc kozu nebude pásti. Povykem ze spaní pán se protrhna, vyskočí z lože, 45 zděšený táže se svých, co smutného stalo se v domě? Hospodyně ruce lomí a rve si na hlavě vlasy: „Pro krysty pány! – ach! již náš ten kosa je saplit.“ Pán když uslyšel řeč, za to měl, že se sloužící Roza pádem zabila snad; velikým leknutím zbledl. Masař se zpamatovav, šel pána pokorně prosit, krvavý nuž maje v hrsti a po celém těle se třesa. Pán ho uhlídaje, trh sebou, že promluvit nemoh. Vymluva řezníkova, že to učinil nevědomostí, hrůzou ho naplnila; hned kázal řezníka svázat, právo i obeslat chtěl; však náhradu sliboval řezník. „Jakou, zlosynu, dát chceš náhradu, když si ji zabil? ––“ „„Když kozu za kozu dám – vždyť mám doma daleko lepší. Račte se podivat sem – ““ v tom táhne zabitou kozu, Roza mu přistrkuje – a pán z tak hrozného strachu počal se hlasitě smát; i smáli se na dvoře všickni.
Básně v knize Práce veršované (in Sebrané spisy Františka Vladislava Heka, svazek 1):
  1. Břich a hřích.
  2. Skrbec.
  3. Divná zvěda.
  4. Laciná učenost.
  5. Přátelé.
  6. Poznání sebe samého.
  7. Na hezkou, ale špatnou zpěvačku.
  8. Na lékaře.
  9. Schlubný šel krále vítat.
  10. Hrdý Čech.
  11. Člověk zůstává člověkem.
  12. Jak slávy dojdem?
  13. Na novináře.
  14. Očky (Brejle).
  15. Paření komu zdrávo?
  16. Na Zdirada.
  17. Na téhož.
  18. Ženění.
  19. Vydavateli na prenumerací.
  20. Zastaralá nemoc.
  21. Moudré slovo.
  22. Zpěv Prstynkův.
  23. Pokřik z omylu.
  24. Zisk.
  25. Na tlachala.
  26. Povyšenému slamotrusovi.
  27. Podivná otázka.
  28. Peklo.
  29. Utěšení.
  30. Sedlák u malíře.
  31. Proč dívka plakala.
  32. Jak času užiti.
  33. Naděl Pán Bůh!
  34. Jak Sulcius hosti zůve.
  35. Smutek.
  36. Párek.
  37. Au a Ou.
  38. Smíření.
  39. Potěšení.
  40. Nedoslechnutí.
  41. Nezvyklý kůň.
  42. Odpověd.
  43. Všelijací blázni.
  44. Vrchnost.
  45. Dvořané.
  46. Rychlá zvěda.
  47. Falešník peněz.
  48. Proměny světa.
  49. Potu tváře jak rozuměti.
  50. Spravedlnost.
  51. Na lháře.
  52. Náhrobek.
  53. Vetření se v úřad.
  54. Vnitř a zevnitř.
  55. Zvon.
  56. Nemožné přátelství.
  57. Jak se časy mění.
  58. Na pana **** v ****.
  59. Odpověd na schloubu.
  60. Domácí prostředek proti traplivé milosti.
  61. Dobrý zpěvák.
  62. Škudlivcovo cvrčení.
  63. Nemocný škudlivec.
  64. Ψευδοσ.
  65. Na známého.
  66. Láska k vlasti častěji od žaludka pochází.
  67. Laudon.
  68. Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku nešetří.
  69. Komu platí přízvuk.
  70. Lidská kapitola.
  71. Žebrota.
  72. Neprodajné zboží.
  73. Opatrný včelař.
  74. Novotnost.
  75. Brzké navrácení.
  76. Nebezpečná násada.
  77. Muž na holičkách.
  78. Myšlení u hrobu přítele.
  79. Rozdíl ve svědomí.
  80. Klenot.
  81. Jak to bývá.
  82. Náhrobek.
  83. Hlas a ohlas.
  84. Přátelství.
  85. Světský běh.
  86. Vezdejší hra.
  87. Nebezpečné učení.
  88. Jak se kdo vyzradí.
  89. Pro množství těžko uhodnout.
  90. Připomenutí.
  91. Známost.
  92. Požívání.
  93. Málo a mnoho.
  94. Hříčka.
  95. Marná schlouba.
  96. Žižka a hrbek.
  97. Někdo.
  98. Rozum a žaludek.
  99. Pluh a rozum.
  100. Nedobrý podpis.
  101. Přítel.
  102. Náhrobek ospalému.
  103. Láska a přátelství.
  104. Stařecí věk.
  105. Krása bez ctnosti.
  106. Zbytečnost škodí.
  107. Pláč mladé vdovy u hrobu svého manžela.
  108. Touha po štěstí.
  109. Štěstí.
  110. Živobytí podlé světa.
  111. Soužení.
  112. Přetvařování.
  113. Spokojenost.
  114. Nápis.
  115. Nesnášelivost.
  116. Jaký to div!
  117. Volání pastýřovo na Dafnyšku.
  118. Leknutí a smích.
  119. Strašidlo.
  120. Rozjímání na den prvního ledna.
  121. Jak v Čechách.
  122. Raději zahvizdl sám.
  123. Co jest pan starý.
  124. Bitva u Lipska 1814.
  125. Jak lze znamenitým býti.
  126. Na husu.
  127. Jaká ctnost bez ctnosti.
  128. Lakomec a marnotrátce.
  129. Něco obyčejného.
  130. Řídí-li se svět novým rokem?
  131. Řídí-li se svět novým rokem?
  132. Zbytečné leknutí.
  133. Sebrání domácích prostředků proti psavosti.
  134. Trest jak trestem.
  135. Nalezený list.
  136. Pochlebenství.
  137. Opravovatelům světa.
  138. Takhle to máme.
  139. Dva rybáři.
  140. Ďábel.
  141. Satyryk
  142. Dobré připomenutí.
  143. Ohlas.