Leknutí a smích.

František Vladislav Hek

Čeledín jenž co mu pán naopak rozu často(H6f) v do smích neb zlou mezi čele mrzutost svede(H6f) Před lety dávmi byl jest nem v Nekoři Oldřich(H6f) muž ctný znameni a v kaž sluze před(H6f) žen byl u velikých jemu rov ho přítelem li(H6f) podda lásky daň mu ochotně skládali vždycky(H6a) Měl pak v čeledi své ctnou osobu aby mu vedla(H6a) hospodynství moha na je věrnou poctivost sadit(H6f) la však tu do sebe vadu že maličko česky(H6f) rozula pak čloka jenž byl dob a hlou(H6a) dobytek však znal pást líp nežli kdokoli ji(H6f) ostatní domov věc la na či slouží Roza(H6f) Jednoho dne se pán domu z cesty na večer vrátil(H6a) přinesa zabitou laň své ředitelkyni pra(H6f) Pastevci kaž aby šel a našemu masaři řekl(H6f) tra co den bude již aby nám tu kozičku zdělal(H6f) Odešla hned i pastvec nemeškal vyplnit rozkaz(H6a) vrá se s vyřízenou že se chce tak zachovat řezník(H6f) Tma minula noc zbled síc a zhášely hvězdy(H6a) křesati počal den a slučko procitlo jas(H6a) Masař vstal vzal nuž a hod ho ocelem zostře(H6f) k pánovi šel by jak dal vzkázati kozičku zdělal(H6a) Na prv udeře ho vrát do domu pustil(H6a) Vrát příteli rci nebo nelze mi pochopit vrát(H6a) Člověk ten vždyť mrze když zatluče kdo(H6f) tluče li malič pán aby práce si uspořil řekne(H6f) jestli co pilho aby raji po dru přišel(H6f) Jestiť v pohod svém když nemu otrat nikdy(H6a) Vrát náš tak ne jako uče vrát(H6a) kažmu otevře rád vždyť kdokoli jde po proč šel(H6a) S nástrojem vražedlným již masař ku koze stou(H6a) ran brek jemu vstříc vyvala naručest koza(H6f) myslíc snídati Zatím však ji naje svedla(H6f) Často je na svě tak že jen hleme co se tu je(H6f) co z toho povstane dál ani dby ani starosti ne(H6f) sledek překva nás když nejsme zpraveni k němu(H6f) Na zpěv před smr na rozchodnou jejž vydala koza(H6a) procitla hospody nebo tomuto zvířeti přála(H6f) z lůžka se vyhnala ven chtíc viti kdo mu co (H6f) Leknutím strnula však že lze nebylo mluvit(H6f) masaři vytrhla nůž a se mrou chopila kozy(H6f) slzami skrála srst že se sám i smrtonoš pohnul(H6f) kozu pole tak že k plači pozdvihla hlavu(H6a) truchlivým pohlením jako s ní by se loučiti chtěla(H6f) Masař se lek nebo nemohl pochopit co se tu je(H6f) oči vyvalil jako dub stál otevra hubu(H6f) V tom se tu pastvec vzal a vida plači pravil(H6f) Chcete li plakati dnes proč masaře dala ste volat(H6f) Padouchu zvolala kdo ti zal přemilou kozu(H6f) v ruce kmotrovy dát vždyť laň měl zdělati mrtvou(H6f) Na rychlost ucho kej mele se tu s pastuchy práší(H6f) Omylu porozu snese pastvec ubi všecko(H6f) otužen rados zlou že tu víc kozu nebude pásti(H6f) Povykem ze spa pán se protrhna vyskočí z lože(H6f) zděše že se svých co smutho stalo se v do(H6f) Hospody ruce lo a rve si na hla vlasy(H6f) Pro krysty ny ach již náš ten kosa je saplit(H6f) Pán když uslyšel řeč za to měl že se slouží Roza(H6a) dem zabila snad velikým leknutím zbledl(H6f) Masař se zpamatovav šel na pokor prosit(H6a) krva nuž maje v hrsti a po celém le se třesa(H6f) Pán ho uhlídaje trh sebou že promluvit nemoh(H6f) Vymluva řezkova že to učinil nedomos(H6f) hrůzou ho naplnila hned zal řezka svázat(H6a) právo i obeslat chtěl však hradu sliboval řezník(H6f) Jakou zlosynu dát chceš hradu když si ji zabil(H6a) Když kozu za kozu dám vždyť mám doma daleko lepší(H6f) Račte se podivat sem v tom táhne zabitou kozu(H6f) Roza mu přistrkuje a pán z tak hrozho strachu(H6a) počal se hlasi smát i smáli se na dvoře všickni(H6f)

Patří do shluku

honza, honzík, kabela, máma, pec, buchta, vrchní, janek, sedlák, rychtář

44. báseň z celkových 159

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. Honza rychtářem. (Ladislav Quis)
  2. ODVETA. (Josef Holý)
  3. BĚLOUŠKOVÉ. (Antonín Klášterský)
  4. BALADA O POPELČINĚ STŘEVÍČKU. (František Serafínský Procházka)
  5. XII. Král Honza a smrť. (Ladislav Quis)
  6. Jazyk. (Jaroslav Vrchlický)
  7. X. Zda rájem ztraceným je sláva dědů, (František Leubner)
  8. + KOUDELA + VACA + STAROŠTÍK (František Gellner)
  9. None (Ladislav Quis)
  10. PŮLNOC LOUTEK. (Antonín Sova)