Takhle to máme.

František Vladislav Hek

Takhle to máme. (Nový zvěstovatel 1817, díl II., str. 136.)
Na Novém Hradě jest zvyk, že se měšťané z lakomství perou; odkudž vznikají sváry a pře, jimž konce tu není. Jak jest nešťastný, kým jen vládnou náruživosti! Bohatý troup, tomu věř, že se v poklidu obmezí sotně: hodnost a ctnost, prý, panuje tam, kde jest bohatství dosti; sprostnost a chudoba ctná jen vzbuzují ošklivost jeho. Protož i ctnosti strom se tu nehledí – nemaje vzniku. Svárlivý duch tak jízlivý jest, že se rozprasí vůkol. Osady pán o to dbal, by se mír zase do města vrátil. Nemoci ohledav srst, dal těkavým litého Švába za sudího. Jak nám se tu zdá, že se neslušně děje, když sudí nerozumí, co se rozhoduª) předloží jeho. ———— ª) Rozhod (eine gerichtliche Entscheidung). – Když si to mnohý právník pamatuje! – Aby nezapomenul, radil bych, by si to slovo do knihy, kam športule vnáší, poznamenal, však ať dá dobrý pozor, by nenapsal rozchod. Rozchod jest to okamžení, druhdy delší chvílka, když strana po skončeném soudu od zástupce svého s prázdnou kapsou, klejíc a plísníc, se rozchází. Jest ve všem na světě rozdíl a toho jest třeba šetřiti. 96 Častěji v příhodě zlé zlý prostředek působí dobře. Lakomci rvali se zas; hned povstalo na koše soudů; radní síň ani nestačila, co tu naběhlo pánů, žalovat žádajících. I počali mluviti svorně, sotva se rozkřičeli, již do sebe zbírali důtky: znáhla se závist a zlost mezi sbor ten vmísila ryčný; kdo měl na vačku víc, ten jal se vzdorněji křičet; z křiku strhl se svár, až i povstala pranice pěstná.b) Bohatý Hladolet zub, nímž málo co dobrého jak živ zemlel – pro lakomost –, byl pohřešil jeden i druhý; na bradě trudovité tam přibyla kostlivci boule; vypuklý nos, nímž Drahomil častěji na chudé founěl, nehty zhanoben tak, že ho bradýři svěřiti musil; ucho k úrokům tklé, však ku prosbě chudoby hluché, ránu nebezpečnou si ze síně přineslo domů; k zisku hledivý zrak zlou pohromu na očích trpěl; na příjem lakotný prst vychvácen a do škody vložen; jediný – (z tolika!!!) pánc) byl rád, že se osoby jeho ———— b) Salustius tento kratochvílný šerm pugna palmaria, nejedni pugilatus, Řekové (((((((((() a Švábové: das Ritterspiel jmenují. Řecký význam se k německému nejlépe hodí. Viz Homerovu Iliadu, část druhou, v Praze nákladem Fr. Melantrychových dědiců, léta Páně 1999 na str. 1. c. c) Dle zetlelého rukopisu tohoto starožitného města se vlastně nevědělo, jak mu říkají. Učený Congius in famil. Byzant. c. 28. p. 174. nazývá ho Αγαφων Μωραβων; náš pak Asseman T. IIII. orig. Slav. p. II. cap. III. an. 13. a vedlé něho statečný Polan Okolsky T. II. orbis Polon. p. 306. Stransky reipubl. Boh. c. 2. §. 9. – Goldast. in. appendice documentor. de reg. Boh. N. 2. a ostatní s Hájkem a Bečkovským ho jednosvorně Hruštinou z Hrošky jmenují. Kdo by tolika důkazům nevěřil? 97 neštěstí vystříhalo, ač z hlavy mu prchaly vlasy. Ten byl bohatý tak, že kdyby mu z každého groše skrovničkou krůpěji vzal, celý dům by se sirotčí krví na dobro obarvit moh a ještě by pro paní zbylo. Na hřbeti nosíval měch, kde nářek a proklení skrýval; po předu děravou síť, kudy svědomí pomalu trousil. V přísloví vzalť jest své: Jen pánům peníze patří; sprostému člověku však jest hloupé svědomí dobré. Šatlavník nástrojem svým byl přinucen vybiti poklid. Zůstalo na bojišti: tři čamrhy, půl koše vlasin. Pro ty se Hruština však, když uslyšel, chroptaje vrátil: „Dám si je do podušky, snad konečně s pokojem usnu.“ Řekl a s kořistí tou k svým zavřeným pokladům chvátal. Druhého dne, když uslyšel pán, co se na síni sběhlo,- k soudu povolal všech, však připustil každého zvláště; každý mu povídal svou. I nechal je do syta mluvit! Chropotem, když ustál, dí sudí: O pšemilý pšítel! Seli mít sout? – snám šesky to ne, snal nemesky prafí, sel tam prokurator, dal penyze, nemesky písal. Každý se lek, když takovou řeč z úst sudího slyšel. Ustydla k rozepřím chuť a každý se vyrovnal doma, boje se nemeskych praf. I panoval obecný poklid. Od toho dne d) se tu vzal ten pochvalný zvyk, že se sází v Čechách pro pokoj ten, komu dosti je: – po česku jísti. ———— d) Georg. Prag. in dissert. de orig. Hunnar. p. 6. klade rok 845, však vedlé Annal. Fulden., pak Dittmar. lib. 3. p. 69. má rok 889. Degnignes hist. de Hun. T. I. part. II. p. 31. týž 98
Básně v knize Práce veršované (in Sebrané spisy Františka Vladislava Heka, svazek 1):
  1. Břich a hřích.
  2. Skrbec.
  3. Divná zvěda.
  4. Laciná učenost.
  5. Přátelé.
  6. Poznání sebe samého.
  7. Na hezkou, ale špatnou zpěvačku.
  8. Na lékaře.
  9. Schlubný šel krále vítat.
  10. Hrdý Čech.
  11. Člověk zůstává člověkem.
  12. Jak slávy dojdem?
  13. Na novináře.
  14. Očky (Brejle).
  15. Paření komu zdrávo?
  16. Na Zdirada.
  17. Na téhož.
  18. Ženění.
  19. Vydavateli na prenumerací.
  20. Zastaralá nemoc.
  21. Moudré slovo.
  22. Zpěv Prstynkův.
  23. Pokřik z omylu.
  24. Zisk.
  25. Na tlachala.
  26. Povyšenému slamotrusovi.
  27. Podivná otázka.
  28. Peklo.
  29. Utěšení.
  30. Sedlák u malíře.
  31. Proč dívka plakala.
  32. Jak času užiti.
  33. Naděl Pán Bůh!
  34. Jak Sulcius hosti zůve.
  35. Smutek.
  36. Párek.
  37. Au a Ou.
  38. Smíření.
  39. Potěšení.
  40. Nedoslechnutí.
  41. Nezvyklý kůň.
  42. Odpověd.
  43. Všelijací blázni.
  44. Vrchnost.
  45. Dvořané.
  46. Rychlá zvěda.
  47. Falešník peněz.
  48. Proměny světa.
  49. Potu tváře jak rozuměti.
  50. Spravedlnost.
  51. Na lháře.
  52. Náhrobek.
  53. Vetření se v úřad.
  54. Vnitř a zevnitř.
  55. Zvon.
  56. Nemožné přátelství.
  57. Jak se časy mění.
  58. Na pana **** v ****.
  59. Odpověd na schloubu.
  60. Domácí prostředek proti traplivé milosti.
  61. Dobrý zpěvák.
  62. Škudlivcovo cvrčení.
  63. Nemocný škudlivec.
  64. Ψευδοσ.
  65. Na známého.
  66. Láska k vlasti častěji od žaludka pochází.
  67. Laudon.
  68. Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku nešetří.
  69. Komu platí přízvuk.
  70. Lidská kapitola.
  71. Žebrota.
  72. Neprodajné zboží.
  73. Opatrný včelař.
  74. Novotnost.
  75. Brzké navrácení.
  76. Nebezpečná násada.
  77. Muž na holičkách.
  78. Myšlení u hrobu přítele.
  79. Rozdíl ve svědomí.
  80. Klenot.
  81. Jak to bývá.
  82. Náhrobek.
  83. Hlas a ohlas.
  84. Přátelství.
  85. Světský běh.
  86. Vezdejší hra.
  87. Nebezpečné učení.
  88. Jak se kdo vyzradí.
  89. Pro množství těžko uhodnout.
  90. Připomenutí.
  91. Známost.
  92. Požívání.
  93. Málo a mnoho.
  94. Hříčka.
  95. Marná schlouba.
  96. Žižka a hrbek.
  97. Někdo.
  98. Rozum a žaludek.
  99. Pluh a rozum.
  100. Nedobrý podpis.
  101. Přítel.
  102. Náhrobek ospalému.
  103. Láska a přátelství.
  104. Stařecí věk.
  105. Krása bez ctnosti.
  106. Zbytečnost škodí.
  107. Pláč mladé vdovy u hrobu svého manžela.
  108. Touha po štěstí.
  109. Štěstí.
  110. Živobytí podlé světa.
  111. Soužení.
  112. Přetvařování.
  113. Spokojenost.
  114. Nápis.
  115. Nesnášelivost.
  116. Jaký to div!
  117. Volání pastýřovo na Dafnyšku.
  118. Leknutí a smích.
  119. Strašidlo.
  120. Rozjímání na den prvního ledna.
  121. Jak v Čechách.
  122. Raději zahvizdl sám.
  123. Co jest pan starý.
  124. Bitva u Lipska 1814.
  125. Jak lze znamenitým býti.
  126. Na husu.
  127. Jaká ctnost bez ctnosti.
  128. Lakomec a marnotrátce.
  129. Něco obyčejného.
  130. Řídí-li se svět novým rokem?
  131. Řídí-li se svět novým rokem?
  132. Zbytečné leknutí.
  133. Sebrání domácích prostředků proti psavosti.
  134. Trest jak trestem.
  135. Nalezený list.
  136. Pochlebenství.
  137. Opravovatelům světa.
  138. Takhle to máme.
  139. Dva rybáři.
  140. Ďábel.
  141. Satyryk
  142. Dobré připomenutí.
  143. Ohlas.