Barabáš měl za zlé, Petr že při tolik jmění
moha velikým být, v obecném prachu se tře,
na svůj statek a stav a co proud vždy tekoucí příjmy
slavně že mohl by stát v rozkošné velebnosti.
Doložil dále i to, že by nebylo většího štěstí
ve světě nad bohatství, za peníz všeho že dost.
„Peníze řídějí svět, i svědomí ukrotí peníz;
klenotem tím zjednáš přítele, nepřítele,
hotových peněz hlas i pohanský pronikl Olymp,
lidé i bohové jsou peníze milovali.
Nevidíš ještě dnes, že se každý bohatým klaní,
chudobnou poctivost však s úsměškem potupuje?“
Tvrdec Slavikvasa, že je poctivý, uslyše chválit,
mrzutě rce: „Nemá hřívničky ve jmění svém!“
Cíhlík, zásluhami muž čistými slavný a přední,
nedošel ouřadu; proč? – Neměl čím udarovat.
Ctimil šlechetný byl, však nemoha penězi zacpat
utrhačných ust, pomluvy šeredné měl.
Pročež, Petře! mi věř, že peníze všelikou slávou
člověka opatřejí, bez peněz ničím že vše.“
„Pravda, že tento svět v tak truchlivém postaven pádu –
Petr odpověděl – peníze za Boha má,
právo, spravedlnost i ctnost dlé stříbrné váhy
častěji vyšetřuje; pozoruj, příteli! však
Tvrdce ubohého, jenž těžkým pokladem sevřen
v hojnosti statku má tolika nedostatku –
denní světlo když se zháší a mrákota noční
zamkne umdlený zrak, příjemný uvodíc sen,
všecka starost když se v sladkém utopí spání,
myslíš, snad že boháč nějaké rozkoše má?
Nemůže spát a strachem se v lůžku měkoučkém souží,
přijde-li na chvilku sen, hrozné tu vidění má.
Nejsa dobrý sám, zlých lidí se velice bojí,
závidí bližním svým, čeho si nepřeje sám,
chudého nelituje, a kdož mu poctivou práci
koná, utiskuje; na daně repce a jest
se vším nespokojen, i co má i co u jiných vidí,
laje i Hospodinu, málo že od něho má;
starostí schne, se hladem trápí a žízní se moří,
tyranem svým jest sám; žádný ho nelituje.
Příteli! rci sám, Barabáš zdaž šťastný je člověk?
Bohatství za trest-li mu nebylo uloženo?“
Kdo tedy šťastný jest? – „Muž svědomí čistého, kterýž
bez hluku nalézá v ctnosti utěšení,
který se spokoje s tím, co mu čestná ziskala práce,
přeje bližnímu, by bližní i stkvostněji žil.
Zkrátka: „Spokojenost jest poklad nejdražší, jehož
každý dosáhne, kdo se jen vynasnaží.“