1. Ze země z rána Jaro vypučelo,

Jaroslav Hendrych

1.
Ze země z rána Jaro vypučelo,
Ze země z rána Jaro vypučelo,
zrak ponenáhlu otvíralo v dáli, buclatou rukou přetřelo si čelo a mělo zlost, že ptáci se mu smáli.
Pak ale vesele, jak pravé dítě si poskočilo, šaty odhodilo, v nahotě bílé lehlo na pažitě a vzduchem kolébáno tiše snilo. A přišel On se svojí hrubou silou, to dítě líbal, vyssával mu rety, – a ono vděčně s duší blahem spilou mu v černé vlasy vpletlo bílé květy. 6