4. Zdaž ráda jaro máš, Ty moje drahá ženo,

Jaroslav Hendrych

4.
Zdaž ráda jaro máš, Ty moje drahá ženo,
Zdaž ráda jaro máš, Ty moje drahá ženo,
jež blátem špinavým je celé potřísněno, ve zraku jehož mdlém zoufalství slza plá, – jež leží před Tebou v své pýše pokořeno, před Tebou, jež jsi bílá, rozkvetlá, – ó ženo zlá?
Ty měj je ráda, měj a v náruč svou je zvedni a zachyť sílu mu, jež mizí ze dne ke dni, ať vzpruhou šílenou nám krásnější zas vzplá, – a – marno-li vše již, nuž, slaď mu chvíle slední, než klesne na vždy hlava uhnětlá, – ó ženo zlá. 10