6. Dnes přistih’ jsem se náhodou,

Jaroslav Hendrych

6.
Dnes přistih’ jsem se náhodou,
Dnes přistih’ jsem se náhodou,
jak stíral jsem si rukou svou jakousi mlhu s očí svých, palčivou vlahou zarudlých.
Pak do ruky jsem péro vzal, co v duši znělo, to jsem psal, jen ob čas v dál svůj zrak jsem přel, kde Vás jsem, moje drahá, zřel, – jak dala jste mi ruku svou a pak,pak jak chůzí pomalou jste do schodů šla – a Váš hled jak rozbolnil mne naposled.