SKON LÉTA.

Jaroslav Hendrych

SKON LÉTA.
Ve zlatých strunách chvějících se jemně, kterými slunce spjalo šedou zem, sestárlé Léto zpívá píseň temně svou rukou bloudíc zlata pletivem. A zpívá o ptácích, již v dálku létli, o bílých květech sešlapaných v prach, o rudém máku, jak mu líce kvetly, o jitrech vonných, nočních tišinách, – tak bolně zpívá, ruku v struny noří, – však zlatých strun znenáhla ubývá, kraj tmí se zvolna, západ rudě hoří, zvon na věži se tklivě rozkývá – a Léto marně rukou struny hledá, zem celou s pláčem béře v náruč svou, – ach, viďte, studí tak ta mlha šedá, jak smrť když sáhne rukou ledovou! 15

Kniha Mně stůně mládí... (1900)
Autor Jaroslav Hendrych