NECHOĎTE DÁL!
Vy naivní, jež ruku jste mi tiskla,
jíž bázní měkkou vlhký hlas se třás’,
jíž v oku velkém mladá vášeň blýskla, –
Vy zapomeňte na mne, prosím Vás.
– – – – – – – – – – – –
Vy přišla jste ke dveřím mojí duseduše,
teď klepáte a posloucháte as
se rtíkem stisklým v třesoucí se tuše,
co říká ten, jenž tolik lákal Vás.
Zůstaňte tam! – Vy byste rukou měkkou
s oltáře květ mně vzala s vůní mdlou,
dar vzpomínek, jež duší mou se vlekou
za nocí žhavých s lící pobledlou.
Nechoďte dál! Vy byste zaplakala
v těch pustých síních, kde se tříští hlas,
kde vůně jara právě dovzlykala
ve síti pavučin, již setkal čas.
27
Že cestu zpět v svém nenajdete lkání?
Nuž, soucitu Vám lampu rozsvítím,
dám sledním svitem z ní Vám požehnání,
až z kroků Vašich klid vát’ ucítím.
– – – – – – – – – – – –
Vy naivní, jež ruku jste mi tiskla,
jíž bázní měkkou vlhký hlas se třás’,
jíž v oku velkém mladá vášeň blýskla, –
Vy zapomeňte na mne, prosím Vás.
28