VZPOMÍNKA NA JARO NA HŘBITOVĚ.

Jaroslav Hendrych

VZPOMÍNKA NA JARO NA HŘBITOVĚ.
My po křížích svou mladou lásku rozvěsili, my nad hroby se těsně přitiskli v své touze, my jeden z druhého jsme svoji zkázu pili, teď umíráme oba těžce tak a dlouze. Zas jara vzpomínám, kdy stromů drobné květy do bledých vlasů Tvých tak lehce napadaly, kdy vášní rozžhaveny byly Tvoje rety, a ve vlasech si mých Tvé bílé ruce hrály. Ó usmívej se zas nad citlivými trudy, – však neruš, prosím Tě, jen mého roztesknění, jdu zpátky rád, jak k políčku jde člověk chudý, jež včera ještě měl, – a dnes už jeho není. 37

Kniha Mně stůně mládí... (1900)
Autor Jaroslav Hendrych