* * * Má Ninon bledá, kde as prodléváte?

Jaroslav Hendrych

* * *
Má Ninon bledá, kde as prodléváte?
Má Ninon bledá, kde as prodléváte?
Já z města ven jsem vyběh’ tolikráte, své ubolené zraky upřel v dáli, – lkal zděšeně, až vrány se mi smály: „Má Ninon, pojďte, síň jest přichystána, je vůně tuberos už zažehnána, bílými růžemi jen voní vásy.“ – – Proč Ninon nepřichází?
Oh, ukrutná – neznáte smilování? Jen pohleďte, – stín v údolí se sklání, chlad roste výš a barvy se již ztrácí, zní klekání, už dozpívali ptáci. Zas bude noc, zas slunce pochováno, má duše šeptá: „Nebude už ráno,“ – a ret ji maní vzdechem doprovází: „Má Ninon nepřichází.“ 38