* * * Nebudem’, má Ninon, povadnem’ jak květy,

Jaroslav Hendrych

* * *
Nebudem’, má Ninon, povadnem’ jak květy,
Nebudem’, má Ninon, povadnem’ jak květy,
naše sny zas prchnou jako fial vůně, sladké naše písně budou nedopěty, naše city klesnou v zapomnění tůně.
Nebudem’, má Ninon, umřem’ jako jiní, na vadnoucích rtech po sobě s žhavou touhou, s díkem Bohu vřelým za to dobrodiní, že jsme sobě byli vidinou jen pouhou. 42