* * * Tak mi to pláče v nitru,

Jaroslav Hendrych

* * *
Tak mi to pláče v nitru,
Tak mi to pláče v nitru,
a vše v něm roztříštěno, – jsou slaboučké sny moje, chci aspoň tebe, – ženo! –
Mé snění tone v mlze, je krví potřísněno, rty bolestí se tisknou, – chci tebe, tebe, ženo! Tkví žití těžké v prsou svým drápem zabořeno, tíž jeho bolí, bolí, mít musím tebe, ženo! Pojď, ssaj ten zbytek síly, vem, co je ve mně cenno, – jen probůh pojď, já hynu – ať není pozdě, – ženo! 50