SEN.

Jaroslav Hendrych

SEN.
Hřál mladou louku slunce jas, šum jezera už stich’, účastí sladkou list se třás’, – mé Ninon zvonil smích. A ulétl jí klobouček, květ rudý na něm plál, já naivního cosi řek’, a celý svět se smál. Však moje Ninon slzela, hned smutný vítr dul, hlaď jezera se zatměla, květ rudý po ní plul. A Ninon létla, létla výš, ji vítr nesl v dál, – květ rudý topící se již se jedovatě smál. 53

Kniha Mně stůně mládí... (1900)
Autor Jaroslav Hendrych