* * * Mhy šedivé zas tančí nad tůněmi,

Jaroslav Hendrych

* * *
Mhy šedivé zas tančí nad tůněmi,
Mhy šedivé zas tančí nad tůněmi,
jich vlhkem vášnivým se tichá olše spila, ó dítě ubohé, – jen neklňte mi, vždyť prosil jsem Vás přec, byste mi nevěřila.
Vám zkvete ráno, – spleen snad malý zbude, neplačte, prosím Vás, ty Vaše slzy pálí, dnes, věříte, zas slunce bylo rudé, jak lampa u lůžka, jež lásce odestlali. Mne bolí, věřte to, – však z cesty jděte! – má Ninon volá mne, jen pohleďte, jak kývá; – noc bude teď, – Vy tiše hezky spěte, Vy slyšet nesmíte, jak duše žalmy zpívá. 58