ADOLFA HEYDUKA. II. VYDÁNÍ. – 1908 –NAKLADATEL JAROSLAV BURIAN,KNIHKUPECTVÍ – – KNIHTISKÁRNAV PÍSKU. [1]OTIŠTĚNO Z „NÁRODNÍCH LISTŮ“SE SVOLENÍM REDAKCE. [2]Hleď, králi, na svůj pod Tatrami lid,jejž stálá křivda moří, stálý strach;jenž neví, co je úleva, co klid,jejž stíhá bezpráví a hubí vrah,an za pána se jemu zpupně stavía děti jeho stíhá, rve a dáví!Hleď, vládče vznešený, patř na ty kraje,kde bezpráví a živá bída zraje,kde vládne nenávist, zášť kosí luh,kde místo koní ženy vlekou pluha z klasů polí jejich pýcha hýří,kde hladem hynou práva bohatýři,kde v příšery se kupí černé mraky;hleď s útrpností na nás, na Slováky! –Ó, králi, viz, kde záštity už není,kde trýzní umírají pokolení,jež vzdělala ty nivy a ta pole,jež lesy osázela skály holé,jež tarasila bystřin divé tokya byla zde už před tisíci roky,než do jich domků útulných a chatse zbraní dobyl Asiata tiché lidi zahubil a pobil...Ó, pane, viz, co spáchal vše a zrobil!3Co spáchal na těch, kteří v dobách zlýchhráz, hradby stavěli Ti z dětí svýcha mužně chránili Tě svými těly,když rod Tvůj mocí vyhubiti chtěli,jak zvykem všude jim je, kde se zjeví, –teď vraždí nás; což duch Tvůj o tom neví,což klamán jsi a netušíš to ani?Ó, Pane, vládce, otče, smilování! –Nevíš, že potomci jsme lidí těch,již mužnost v srdcích, jarost na křídlechuž tenkrát obránili Svého práva,když Jiskra vojvůdcem byl Ladislavaa orlí křídla připjal Tvojí slávě,když seřadil se mlčky k boji na Oravě?A časy mlčky hynou, nové běží,hleď, světům vzdělaným se vlasy ježí,jak zbíjení jsme asiatskou sběří;ó hleď! kdo neviděl, ten neuvěřía myslí jen, než pravda činů pozná,že bajka to jen ukrutná a hrozná,co ukrutník a sveřepec tam pášea všecko, všecko vraždí, co je naše!Když lid náš spěchá, by se modlil k Bohu,tu jako stádo běsů, děsných rohůštve na lid nepřítel své služné drábya bije je, jim s těla trhá hábya bodá, v smíchu v děti střílí, pícháa nedbá, týrá, pokud dítě dýchá,až usne na vždy na své půdě rodné,a pak je ještě vztekle v ústa bodne,z kad proudily se dříve sladké zpěvy!Ó viz ty hrůzy, Pane, viz ty zjevy!4Vrah nezná soucitu, ni smilovánía vraždil vše, kdo odkaz otců brání:tu sladkou řeč, jež dálné kraje zlatí,již proto vyhubit chtí běsní kati,by vládli v domnění své mysli kletém,že mohli by snad vládnout celým světem,že mohli by snad býti lidstva pány!snad, kdyby svět byl jenom pro cigány,jichž bratry jsou a s nimiž v zdar se mísí,jak s potkany se páří hnusné krysya u nichž silou největší a modouže lidská práva dnem i nocí hlodoua věčně věkův nejsou nikdy syty,až v krále myšáka jsou tajně svity.Ó, Pane převznešený, viz, ó viz,jak stále více šíří se ten hnis,jenž mozky zpupných sveřepců těch plní!Viz, krev Tvých dětí po městech se vlníi po nivách a všude k nebi křičí;ó zastav divou saň, jež běsně řičía na bezbranné odvážně se vrháa matky, děti sápe, muže trhá;už hbité laso vrhni ruče na ni,lid tichý, ubohý se darmo brání,vždy povalen je – vrah se jenom směje –kdo pomůže, Tvůj duch-li nepřispěje?Když přijdem světit svoje klidné chrámy,své ozbrojené vysílají chámy,již běsné neplechy a vraždy tropí,již kostel vřelou lidskou krví kropí; –na místě kadidla jim zápach prachu,na místě zpěvu zní kol křiky strachu5a chrapot vražděných a sirot lkánía bledou tvář zakrývá smilovánípřed hrůzou babylonské neplechy –a nikde pomoci a útěchy!Prosáklá krví otecká je půda,krev našich dětí je to, našich žen,té plna každá brázda, každá hrúda;zpěv našich žen se změnil v pláč a sten;křik bolesti výš k nebi volá z prsti,kde rozpoutal se asiatský hněv;kdo stisknout takou hroudu ve své hrsti,těm z ní se prýští mučednická krev!Spěš, pane, spěš chrám zbořit lotří pýchy;juž vyvršeny jsou jich běsné hříchya z dětí těch, již za život tě dali,juž vyhnanci a žebráci se stalia není útěchy ni záštity,ó spěš, pomoci můžeš jenom Tya spasíš je a spasíš celou říš,když brancům Svým se takto zavděčíš! –Ó nedej ubližovat Svému lidu,ne po sveřepců zákonu je suď,leč po onom, jejž Bůh všem vepsal v hruď,jenž k právu vede, k lásce všech a klidu;jenž stejně odplácí a stejně trescea jejž vrah upírá a poznat nechce;ó svaž ty ruce, které bratra bijía zažeň vlky, na lidskost již vyjí;ó nedej vraždit zotročilých tělaa zab tu saň, jež vrahům v ňadra vjelaa slávské děti napadá a kouše;zab vzteklé vlky v bílých ovcí rouše,6již na důvěrné vrhají se stádce;vždyť Bohem určený jsi jeho vládce!Ó vezmi utýraný na milosta zakřikni roj zběsilců: Už dost!Jsem králem ubohých těch jako váš,jsem mstitel vrahů, jařmených jsem stráž,mým zvolencem je dřív ten horal chudý,než magnát mstný, jenž kabát nosí rudý!Vždyť když mne asiatský odboj ranil,jen horal ten mne se svým rodem bránil;on hvězdou byl, když čas mi hrozil mrakem;můj vděk a láska buďte se Slovákem,jejž nechce bránit povinně ni Řím.Jeť v zemi Slovák prvním synem mým,v něm není úskoku a není zradya poslední z nich jest nad Arpády,jichž spurná zvůle do oblak chce růsti,to otecká má vůle nepřipustí;meč práva každému z těch hlavu srazí,kdo nejvěrnější rod můj drze kazí,kdo nejvěrnější rod můj drze kazí,já u trůnu jej vezmu na milost;pryč sveřeposti divoká, už dost,nechť pomstou zběsilou jsi k vraždám hnán;dost! král jsem tvůj, tvůj vládce a tvůj Pán! –7Tiskem vlastního závodu. E: až; 2002[8]