Na piazettě.
K západu se slunce kloní
a u sloupu na náměstí
chudý žebrák slzu roní
a svou lebku bije pěstí.
Svatý, mocný Theodoře,
hleď, zde níže žebrák chudý,
viz to naše kruté hoře
aj jak roste všudy, všudy! –
Svatý Marku, kde tvá sláva –
lev tvůj? Mrtev – všecko kleslo;
co nekleslo, – opadává;
dlouhá smrť – toť naše heslo.
Paláce jsou zbytky rumu,
laguny – toť slzy naše,
umění – hrst nerozumu,
kdy nám pošleš Mesiáše?
Zda-li prokleta ta půda? –
Brat můj žebrák býti zdá se,
palác dogů – mrtvá hroudahruda –
nám jen v posměch vypíná se.
25
V posměch je tvůj lev, tvé sloupy
hrdé chátře na náměstí.
Svatý Marku, národ oupí
a svou lebku bije pěstí.
K západu se slunce kloní,
a v mém srdci těžko – palno,
podivná v něm píseň zvoní,
trudno, teskno, smutno, žalno.
Zvoní, zvoní, blíže Prahy
pocítil jsem také chvění,
kde můj národ drahý, drahý
cedil krev svou pro spasení.
K západu se slunce kloní,
a u sloupu na náměstí
chudý žebrák slzu roní
a svou lebku bije pěstí.
26