V paláci dožů.
Na stropě nádherné síně veliká se hvězda skvěje,
obraz je to Venecie, vítěze jak věnci kreje,
čarokrásná, vážná paní, ana v rukou lavřín nese,
a té krásné hvězdy tvůrcem jest Paolo Veronese.9)
Umění a vědy sídlem jestiť krásné její čelo,
koruna jí hlavu zdobí a šat zlatý zdobí tělo.
Venecie, Venecie! Kde jsi, mocná, krásná paní?
hrdý vojín hlavu pyšnou před tebou už neuklání.
Koruna ti s hlavy vzata, purpur nekreje tě více,
oko pláčem skalilo se, želem vybledly ti líce.
Pod podloubím hradu toho, který tvoji slávu skrývá,
buben víří aneb cizí na strážnici zpěv zaznívá.
Tam, kde dříve senatoři procházet se jenom směli,
vojenské teď stráže stojí s ostře nabitými děly.
29
Klíče světa jsou ti vzaty, prsten, žezlo tobě vzato,
ale tisíc, tisíc srdcí vřelých, zpěvných poutáš za to.
A kdyby už jinou ženu citný pěvec v srdci choval,
do tebe by, krásná paní, vším ohněm se zamiloval.
30