Stejný žal.

Adolf Heyduk

Stejný žal.
Pojď, veslaři, odpočiň si, divně moje srdce hoří, když má duše v proudy slzí tvého národa se noří. Divno mysli, divno srdci, palno, želno, ba až k pláči, zří-li, kterak sláva lidstva vzejde, stoupá – k hrobu kráčí. K půlnoci hleď, vidíš tamo, kde ty černé mraky plynou, tamo upřímní a dobří, drazí bratří moji hynou. Ano, ano, vlasť má tamo také někdy volnosť měla, z hoře našehovašeho jsou proudy, naše bolesť zkameněla. Pojď a sedni, milý hochu, sdílejme své stezky stesky spolu, pro modré-li moře pláčeš – pro Bílou já pláču horu. – 43

Kniha Básně 2, 1 (1864)
Autor Adolf Heyduk