Venecie za večera.

Adolf Heyduk

Venecie za večera.
Jak dítě tiše spočíváš, jež nezná svět ten strastiplný, pod hlavou ranní vánek máš a kolébkou ti modré vlny, jež tichounce tě, drahá, kolébají, a pěnné perly tobě podávají. A víly hejčkají tě v snách a pějí noční píseň svoji a lehce tančí po vodách krejíce v závoj hlavu svoji, a matka tvá a otec, vzduch a moře – ty rouškou halí se, a svoje hoře! – V ten čas chci ven v ten vnadný ráj, už veslo vede moje pěsť a z hůry hvězdy pohlédaj’ a z dola obraz těchto hvězd a po vodách už noc tichounce kráčí, jen já tu ještě – pro vlasť – lidstvo – v pláči. 45

Kniha Básně 2, 1 (1864)
Autor Adolf Heyduk