Pomozte mi!
Bohu dík, má signorino,
že vás zase nalezám,
celý den jsem pátral, chodil
uličkami sem a tam.
Bohu dík, má signorino,
že jsem vás zas uhlídal,
od rána až do poledne,
všude jsem se po vás ptal.
Všude hledal, všude ptal se,
mnoho jsem vám říci chtěl,
vše, co v krásném vašem oku
zářiti jsem uviděl.
A však žel, má signorino,
divný pojímá mne cit
a mně nelze, srdce svoje
nikterak vám stlumočit.
Nikterak, a oheň srdce
divně tak se rozmáhá,
že si každá píseň svěží
v letu spálí křídla svá.
73
Pomozte mi, moje drahá!
pomozte těm slovům mým,
nežli žízní, nežli láskou
nezvadnu, ba neshořím! –
74