S bohem!
Buď s bohem, s bohem, krásná paní má,
chci vidět zas svou drahou máť, svou zem,
má píseň rozpjala už křídla svá,
a srdce chce být zase v ráji svém.
Mé oko matné nádherou už tvou,
nechť sotaví je zase rodný luh,
já ukonejšil palnou touhu svou
a létnu tam, kam postavil mne bůh.
Zřel jsem už dost, a srdce mne už bolí.
Ty všude, všude věrných bratří máš,
ty’s paní předc, leč s námi cizí stolí
a provolává: „Hleďte, pán jsem váš!“
Já viděl tě a okřál jsem a bledl,
leč nechci všecky slze tobě dávat,
já bolest tvou a matky v jedno svedl
a vím, že doma víc mám oplakávat.
Nuž, s bohem tedy, krásná paní má,
chci vidět zas svou drahou máť, svou zem,
má píseň rozpjala už křídla svá,
a srdce chce být zase v ráji svém! –
87