Ach ty horo!

Adolf Heyduk

Ach, ty horo, horo, horo, kletbo vlasti zkamenělá, což jsi smutkem pro své děti přiodít se zapomněla? Zapomněla, zapomínáš, jen svou hlavu k dolu nížíš, snad se v proudech rudé krve jako nevěstka prohlížíš. Hanba, horo, hanba tobě, že jsi ruky odvrátila, když na místě vlastních dětí, luza z tvého prsu pila. Prosil tebe vlastní rod tvůj o tvé požehnání kleče, prosil o hloubkou srdce, ty’s je dala hloubkou meče. Prosili je nahým čelem, ty’s jim šlápla na temena, kázala jsi srdce poutat, srdce plnápohozená. Divná ženo, divná ženo v poškvrněném bílém hávu, vždyť na místě srdce svého zkamenělou skrýváš slávu. Na temeně pyšně neseš, vlastní hanby požehnání, žiješ, žiješ, budeš žíti z vlastních dítek porubání.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

872. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STAŘENCE. (Ferdinand Tomek)
  2. Za přesvědčení. (Vojtěch Pakosta)
  3. NA BOJIŠTI. (Ludvík Lošťák)
  4. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  5. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VZPOMEŇTE! (Beneš Grünwald)
  7. Jarní duetto. (František Serafínský Procházka)
  8. Co, srpe přibledlý, jsi přišel žíti? ( H. Uden)
  9. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ. (Jan Opolský)
  10. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)