IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá,

Adolf Heyduk

Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá, často jsem si Tebe představoval, které mílek v klínu něhy choval, a jež z rána milým snem se chvívá. Aj zda nejsi růže jemně tklivá, již jsem dávno ve svém srdci schoval, kterou se můj duch byl očaroval, i to srdce, ano pořád zpívá. Rád bych rád je vyzpíval tak zcela, avšak píseň dlouho v srdci žije, sbírá pel svůj, med jak zbírá včela, pak jím svoje zlatá křídla kryje, aby v ráj, v tvé srdce doletěla, kde se v jedno s tvojí láskou slije.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

486. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na věky! (Alois Škampa)
  2. SLOKY. (František Kvapil)
  3. Saronská růže. (Adolf Heyduk)
  4. XII. Já jsem Tě neznal, ale přec (Jaroslav Tichý)
  5. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  6. Anemone triloba. (Emanuel Miřiovský)
  7. DNY MLÁDÍ. (Zdeněk Krušina)
  8. XXVI. Májová kouzla. (Adolf Heyduk)
  9. MÉ MYSLI. (Adolf Brabec)
  10. XXXIII. Rozlila jsi paprsk štěstí v moji duši, (Jaroslav Vrchlický)