V. Zpívala a ňadra má se chvěla,

Adolf Heyduk

V.
Zpívala a ňadra má se chvěla, Zpívala a ňadra má se chvěla,
 blíž chtě kročit bezvolně jsem stál – s nebe zpěvu strhnout jsem se bál cherubína, jehož ústa pěla: Duše moje hledíc na ni sněla, neukrotný pojímal ji pal, jenž mé srdce láskou rozehřál, bych jí vínkem písní ovil čela. – Nelze dále, tiše k ní se blížím, v oku – jejím onen pal vyhlížím, jejž jsem z čista zdroje lásky ssál. Tu jak před světicí hlavu nižím, nelze, abych srdce sladkým tížím pravá slova pravé lásky dal. 155

Kniha Básně 2, 1 (1864)
Autor Adolf Heyduk