Mou jsi!
Mou jsi, mou, to srdce bujné
zakrylo tě v hloubce svojí,
a má prsa rozohněná
ustala v svém nepokoji(
tys mým snem, když slunce zlaté
žhavou hlavu smáčí v moři,
tys mou vírou, jenž si z lásky
skvělý zázrak žití tvoří.
Mou jsi, mou, má ústa zpěvná
věčně by to volat chtěla,
až by se tím zpěvem lásky
růže skutků pozachvěla(
tvoje oči spoutaly mne,
tvoje ústa přinutila,
aby se tvá bytost celá
v sdílné srdce moje skryla.
Mou jsi, mou, tvá mysl krásná
na velebném trůníc čele,
pro mou lásku k odpočinku
na tvých svatých ňádrech stele,
tebou vzejde hvězda moje
zase v lesku vyšší krásy(
mou jsi, mou, ty duše drahá,
mou jsi, mou na věčné časy!
10