Už povždy.

Adolf Heyduk

O dej mi ruku svou, tu milou ruku, abych ji zlíbal v jasném srdce tluku, abych ji tiše na svá ňádra vložil a zase dílek nebe s tebou prožil. Tvé jemné líčko polož na mé žhoucí a za kolébku vem mé srdce vroucí, pak na mých prsou hlava tvá si zhoví, jak mladé ptáče v bujně skvětlém křoví. Už mnohá bolesť v srdce to se vryla a mnohá vášeň v něm též zabouřila, leč přestálo ty mnohé kruté boje a Krœsus jsem – vždyť na věky je tvoje. Slyš, ono pučí, květe, rozmáhá se a kypřit tvého oka září zdá se, a tisíc zlatokadeřavých písní svěžesti výská v srdce mého tísni. Sni jemně, sni, mé srdce poduškou ti, už půjdem povždy společnou svou poutí; a až mně bude světu s bohem dáti, pak, pak tě bude duch můj oblétati. –

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

695. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stemnilo se, v ňadra sosny mladé... (Adolf Heyduk)
  2. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  3. Vlasti. (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. XLI. Modře, jak červnové nebe, (Adolf Heyduk)
  6. XXXV. Má duše teple naladěna, (Vítězslav Hálek)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. Kde strádá srdce bolem. (Adolf Heyduk)
  9. LXIX. Úsměvné slunce (Adolf Heyduk)
  10. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)