XXXV. Má duše teple naladěna,

Vítězslav Hálek

Má duše teple naladěna, jak jarní den, tak ve průhledno, a zdá se mi, že ta má duše a jarní den jsou jako jedno. Jako by ve mně vyzváněli, přede mnou květ v každičkou stopu, má hlava jako ze skřivánků a dovejskne až k nebes stropu. Svět ještě jednou mně tak velký, a přec ho svírám do náruče, mé srdce více není srdcem – to místo něho slavík tluče. A všude jako vykropeno, tak zleštěno a v blahém puku – kde měl jsem duši, mám jen radost, ta v písni spěchá do souzvuku.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

811. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  2. Už povždy. (Adolf Heyduk)
  3. Ve zpomínkách. (Adolf Heyduk)
  4. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Hle, jaro jde... (Josef Kuchař)
  8. Kde strádá srdce bolem. (Adolf Heyduk)
  9. None (Adolf Heyduk)
  10. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)