XXXV. Má duše teple naladěna,

Vítězslav Hálek

XXXV.
Má duše teple naladěna,
Má duše teple naladěna,
jak jarní den, tak ve průhledno, a zdá se mi, že ta má duše a jarní den jsou jako jedno.
Jako by ve mně vyzváněli, přede mnou květ v každičkou stopu, má hlava jako ze skřivánků a dovejskne až k nebes stropu. 161 Svět ještě jednou mně tak velký, a přec ho svírám do náruče, mé srdce více není srdcem – to místo něho slavík tluče. A všude jako vykropeno, tak zleštěno a v blahém puku – kde měl jsem duši, mám jen radost, ta v písni spěchá do souzvuku.