Liché zdání.

Adolf Heyduk

Liché zdání.
Zdaž-li pak tebe chvíle zvou v ten rozbořený hrad, v němž jsem ti těžkou hlavu svou na lehká ňádra klad, kde jsem tvou malou ručku vznes svým ke rtům, rozkoš cítě, a líbal na ní všecken ples, jímž matka líbá dítě. Ó proč jsem tě tak miloval, bych nyní za to nyl, ó proč jsem z duše duši vzal, a v oku tvém ji skryl! Žel toho, žel těch krásných chvil, vše bylo liché snění, jen v spánku trudném vše jsem žil, já snil co není – není! 38

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk