Žel, o žel.

Adolf Heyduk

Žel, o žel.
Stalo se už, stalo, stalo, žel, a musilo se státi, že jsem musil svoji lásku oplakati, oplakati, sotvy jsem ji pučet zřel, žel, o žel, o žel, o žel! Dlouho jsem snad štěstí drahé požíval, ach škoda štěstí, ono zřídka chudu pěvci pravou růži ohně pěstí, a když pěstí, zmizí pel, žel, o žel, o žel, o žel! Zase jiný, jiný zase na chvilku se šťastným stává, ach neví, že mu už doba plných poupat opadává, že je čas, by též se chvěl, žel, o žel, o žel, o žel! 44

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk