Bratrova odplata.
Leží jonák zrubán tuze,
brat mu přidán ku obsluze.
Pozved se a posedává,
bratříčkovi dotaz dává:
Kde to děvče, co jsem žádal?
„Sám jsem já je u hrob skládal!“
Kdo oblékal rubáš bílý?
„Já to činil, bratře milý!“
Na co, bratře, churavěla?
„Dvojí lásku v srdci měla,
jednu v srdci, na rtech druhou,
ty jsi byl té druhé sluhou!
Přišla matka, chtěla radu,
šel jsem pro lék na zahradu.
Srdce, co ti lásku vzalo,
lékem tím se rozpukalo.“
Běda, bratře, sílu tratím,
nevím, zda ti čin tvůj splatím.
Za ženu však utracenou
dám památku drahocenou.
97
Podej šavli otcem danou,
zlatem, stříbrem vykládanou.
Travič bratru podal zbrani
a brat jeho plakal na ni.
Plakal, zkoušel, vášni hoví,
zrubnul hlavu bratříčkovi.
Zde máš, bratře, vlastní hlavu
milenky mé za otravu.
Než se skácel, dokrvácel,
brat též smrtí pomstu splácel.
98