V podzim.

Adolf Heyduk

V podzim.
Les purpurový obléká si šat, tak hrdě čekat odhodlal se smrti, až věčný onen chladný světa kat pojednou všecku krásu jeho zdrtí. Už přichází, a veškerou svou silou vydýchá smrt až zachvěje se les, pak polodivý s povětrnou vílou hned lesa kol, hned v lese křepčí ples. A rychle znova vyšvihne se výš, i kloní les svou poloschladlou hlavu, a v zastenání koruny své tíž pokládá smrti největšímu právu. I purpur jeho v divém víru klesá, ač rámě jeho prostírá se šíř, podzim jde dál, a všecko s sebou nesa, svůj bezcit jinde staví na pranýř. 152

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk