Na horách.

Adolf Heyduk

Na horách.
Krásná noc jak kříšťal průzračná, nebe jakby povždy bez mračna, jenom teplá rosa k zemi klesá, jako lásky opozděné snění, které vzavši cestu na nebesa neblahého našlo odkojení. Krásná noc, jak mládce sladký žal, když své srdce v jiné pochoval, jenom vítr hebké listy nese uprchlému letu, – těžká píle – vždyť se každý jako srdce třese němou láskou z nevýslovné chvíle. Krásná noc, jen orel mračna blíž, černá křídla svoje spouští níž, – potom strmou nad skalinou krouží, jakby skrýše hledal v starém kmeni, rána zazní – ohlas v dál se plouží, orel v pádu bije o kamení. 159

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk