Brzo snad.

Adolf Heyduk

Brzo snad.
Nebe černé, vítr chladný, prsa plná různých přání, těžko, těžko se to kráčí strmnou horou, suchou plání. Divně vítr lesem hvízdá, přepodivně jedle šumí, blázne, nevěř srdci svému, ono všemu nerozumí. Ohledni se kolem sebe, zapomínej vše co v hrobě, vesel buď, vždyť brzo, brzo zamhouříš snad oči obě! 164

Kniha Básně 2, 2 (1865)
Autor Adolf Heyduk