Naděje.

Adolf Heyduk

Naděje.
Kde že jsi, dceruško, kde tak dlouho byla? – „Ach, já jsem, matičko, v lese zabloudila. Přišla ke mně naděj, smutná byla zcela, její bílá noha bílá krvácela. Dlouhou měla cestu z dalekého kraje, přišla až z drahého srdéčka šohaje. 109 Po jehličí ostrém na cestu se dala, na mechu svou krví divná slova psala. Divná slova psala, oheň z očí lila, mého milého že válka zahubila; že už naše láska plyne dálným mořem, a já zahynu prý pro milého hořem.” 110

Kniha Básně (1859)
Autor Adolf Heyduk