Vzdech prosebný.

Adolf Heyduk

Vzdech prosebný.
Už svitá; v matných obrysech ves zjevuje se v mlze, sníh v křišťál roztál v brázdách všech a jíní keřů v slze. Vran hejno letí do sosen, a skřivani se vrací; jsem šťasten, že můj zimní sten v jich popěvcích se ztrácí. Ó, milý Bože, zachraň všech, jimž bolest život ruší, změň v jásot jejich ston a vzdech, a štěstím zjasni v duši! 6