Vzdech prosebný.

Adolf Heyduk

Už svitá; v matných obrysech ves zjevuje se v mlze, sníh v křišťál roztál v brázdách všech a jíní keřů v slze. Vran hejno letí do sosen, a skřivani se vrací; jsem šťasten, že můj zimní sten v jich popěvcích se ztrácí. Ó, milý Bože, zachraň všech, jimž bolest život ruší, změň v jásot jejich ston a vzdech, a štěstím zjasni v duši!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

37. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smrť. (Alois Škampa)
  2. Do mého nitra padal sníh. (František Sís)
  3. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  4. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  5. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PRVNÍ SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vzpomínka. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  9. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SIBIŘ. (Otakar Auředníček)