SIBIŘ.

Otakar Auředníček

V mém srdci Sibiř je, v níž mráz je věčný, v ní hynou mladých snů mých zločincové, a jak hvězd řetěz velký, nekonečný tam klenou se vždy slzy nové, nové. Ledové alpy, děsné pouště sněhu, v nichž tu a tam kříž trčí nad mrtvolou. Jak vyvrženi kdes na cizím břehu tam naděje mé spí pod zemí holou. Zní prokletí a pláč a naříkání, a někdy vše to čerstvou krví vzplane, severní září v skvostném rozeplání ty hoří ledy dálné, zadumané. Vše náhle v krvi ve plamenech hýří, by v krutější mráz padlo vše pak náhle, tak jednou srdce mého na Sibiři vzplá severní zář lásky neobsáhlé.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

474. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Otakar Červinka)
  2. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MRZNE TAK TIŠE... (Karel Červinka)
  4. 58. V těch prsou jako v pustině – (Josef Kuchař)
  5. HLAS. (Adolf Červinka)
  6. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  7. Vzdech prosebný. (Adolf Heyduk)
  8. PADÁ MLHA... (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)