SIBIŘ.

Otakar Auředníček

SIBIŘ.
V mém srdci Sibiř je, v níž mráz je věčný, v ní hynou mladých snů mých zločincové, a jak hvězd řetěz velký, nekonečný tam klenou se vždy slzy nové, nové. Ledové alpy, děsné pouště sněhu, v nichž tu a tam kříž trčí nad mrtvolou. Jak vyvrženi kdes na cizím břehu tam naděje mé spí pod zemí holou. Zní prokletí a pláč a naříkání, a někdy vše to čerstvou krví vzplane, severní září v skvostném rozeplání ty hoří ledy dálné, zadumané. Vše náhle v krvi ve plamenech hýří, by v krutější mráz padlo vše pak náhle, tak jednou srdce mého na Sibiři vzplá severní zář lásky neobsáhlé. 69