PÍSEŇ.

Otakar Auředníček

PÍSEŇ.
Všech ptáků, již zde vůbec byli, je souzvukem tvůj sladký hlas, jenž směje se a prosí, kvílí a lká a láká mne vždy zas. A všechny růže, které zvadly, své vůně vmísily v tvůj dech a rudé lístky své, jež spadly, na tvojích zavinuly rtech. A hvězdy světů všech se lesknou na dně tvých očí, moří těch, z nichž cítím vanout dumu tesknou, co na dno jich až padám v snech. A noci pouští, na Sibiři ty noci, z kterých vane mráz, v tu noc, v jíž tmě mé rety hýří, v tvůj černý změnily se vlas. A mrtvá těla opojivých a nesmrtelně krásných žen se vdechla do tvých tvarů snivých, při nichž je duch můj okouzlen. 26 A přec to vše se změní v bláto, jež hnusný červ ssát bude snad za nocí, v nichž hvězd kane zlato, co jiní budou láskou plát... 27