SMRT.

Otakar Auředníček

SMRT.
Proč v hlavě mé již táhnou pavučiny své šedé divné sítě zaprášené jak v klenutí, kam dávno lehly stíny, kde věci sešlé jsou a opuštěné? Mlh závoje proč v hlavě mé se předou, proč milencem jsem sešlých věcí vnady, a rád mám slunce zimní záři bledou, jež krášlí zašlých illusí mých řady? Proč mlhy jezer bílé, zelenavé, jež luny světlo zachytily, vsály, mi v hlavě skryly paprsky ty smavé, jež v dětství všude kolem plápolaly? Proč netopýři v hlavě mojimojí visí jak v sklepení klenutí vlhkém, tmavém, kde ptáci jsou, co hnízdili tu kdysi, motýli s paprsků již hráli davem? Proč ženy náměsíčné, choré, bledé a jedy prosáklé a plné hříchů v mé hlavě skládají závoje šedé? Člověče dobré vůle, dál jdi v tichu!... 106